# Stíhaných dětí a mladistvých loni téměř nepřibylo, přesto článků o nich vyšlo třikrát víc Autor: Jana Bohuňková · Vydáno: 29. 10. 2026 · Téma: Komunikace v krizi · Adresa: https://www.krit.institute/clanky/stihanych-deti-nepribylo-clanku-trikrat-vic O letních prázdninách se v jednom moravském městě poperou dvě dívky. Jedna z nich utrpí zranění v obličeji. Její rozčilení rodiče ho vyfotí a zveřejní na Facebooku s textem, že dívku zákeřně a bezdůvodně napadla jiná dívka a že skončila v nemocnici. Pod příspěvkem se okamžitě strhne bouře a záhy o kauze informují celostátní média. Místní lidé začnou zastavovat starostu na ulici a stěžovat si, že je město nebezpečné, násilí mezi dětmi roste a nedá se tu žít. Marně jim vysvětluje, že se dívky znaly, kamarádily se a potyčka byla vzájemná. Marně ukazuje policejní statistiky a opakuje, že média přehánějí. Veřejnost má jasno. Ano, otevírám článek jedním izolovaným příběhem, tedy přesně tím, co o pár odstavců níž vyčítám médiím. Dělám to vědomě. Město a rok nejmenuju, jde o nezletilé. Ale ten příběh je důvod, proč vznikla čísla, o kterých bude řeč. Městu jsem tehdy pomáhala s akutní komunikací a situaci se časem podařilo zklidnit. Nebyl to ale první případ, kdy veřejnost reagovala na podobný incident nepřiměřeně. Začala jsem se ptát, jak to doopravdy je a proč se to děje. **Roste opravdu násilná kriminalita dětí, nebo jen přibývá zpráv o ní, což může lidi znepokojovat?** Hypotézu jsem měla, zbývalo ji ověřit. ## Ulice, nebo tabulky? Ta otázka měla dvě možné odpovědi a ani jedna nebyla příjemná. Buď se násilí mezi dětmi opravdu vymklo a policejní evidence to nestíhá zachytit. Pak se lidé v tom městě nebáli zbytečně a starosta se svými tabulkami působil jako úředník, který od stolu nevidí, co se na ulicích děje. Nebo se nevymklo. Ale pak se bojíme něčeho, co se v takové míře neděje. A mělo by nás zajímat proč. Tehdy jsem neviděla třetí možnost, že obě odpovědi platí zčásti. Přišla až s daty. Jediný způsob, jak to zjistit, bylo porovnat, kolik toho za ta léta evidovala policie a kolik se o tom napsalo článků. ## Policejní evidence proti 114 článkům S kolegy jsme zkoumali období od roku 2010 do roku 2025 a postavili proti sobě dvě řady čísel. Do první řady jsme zařadili policejní evidenci násilné trestné činnosti dětí a mladistvých. Jsou to celostátní počty stíhaných a vyšetřovaných osob do 18 let. Na vyžádání nám je poskytla pracovní skupina Radikalizace pražské policie. Druhou řadu tvoří články, které o tomtéž tématu za tu dobu vyšly na třech velkých zpravodajských portálech: na veřejnoprávním ČT24.cz a na komerčních Novinky.cz a cnn.iprima.cz. Do analýzy se dostalo 114 článků. Každý z nich četli a hodnotili dva lidé nezávisle na sobě a tam, kde se neshodli, rozhodoval třetí. Není to tedy dojem jednoho člověka. Vývoj hodnotíme od roku 2015, protože za roky 2011 až 2014 nejsou policejní data úplná. Rok 2010 v řadě ale máme. ## Dětí v policejní evidenci přibývá, článků mnohem rychleji Začnu tím, co se mi říká hůř. Policie eviduje víc násilí dětí a mladistvých než před deseti lety. V roce 2015 stíhala nebo vyšetřovala za násilný čin 611 dětí a mladistvých. V roce 2025 jich bylo 815, zhruba o třetinu víc. Křivka byla na dně v covidovém roce 2020 a od té doby stoupá, nejstrměji mezi lety 2022 a 2023. A násilí dnes tvoří větší část dětské kriminality než před deseti lety. K tomu patří poctivá poznámka. Stíhaných dětí a mladistvých je pořád méně než v roce 2010, kdy jich bylo 982. Křivka má tvar písmene V a my dnes stojíme na jeho pravém rameni. Roky 2010 i 2015 ale policie počítala ještě postaru, srovnání s dneškem je proto orientační. ### Co říkají kriminologové a státní zastupitelství Institut pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) vydal v roce 2023 studii, která sledovala násilnou kriminalitu dětí do 15 let v letech 2008 až 2022. Dlouhodobý růst v ní nenašel, jen mírný nárůst, který připsal silnějším ročníkům. Růst, který vidíme my, zesiluje od roku 2023, tedy za hranicí jejích dat. Novější čísla má pak Nejvyšší státní zastupitelství. Ve zprávě za rok 2025 uvádí, že u mladistvých citelně přibylo ublížení na zdraví a nejzávažnějších trestných činů proti letům před pandemií. ### Dětí v evidenci stejně, článků třikrát víc Starosta z úvodu tedy nevstoupil do situace, kde se nic neděje. Vstoupil do situace, ve které evidence opravdu roste. Navzdory tomu měl pravdu on, ne ulice. Za celé desetiletí totiž rostl mediální zájem sedmkrát až devadesátkrát rychleji než počet případů. Přesný násobek záleží na tom, od kterého roku se měří. Kolik z toho rozdílu jde na vrub tomu, že za deset let přibylo internetového zpravodajství o čemkoli, z našich dat oddělit nejde. A víc než třetina článků je z portálu cnn.iprima.cz, který vznikl až v květnu 2020. Rozevírající se nůžky ale nejzřetelněji ukazuje poslední rok, kdy tyhle vlivy skoro nehrají roli. Mezi lety 2024 a 2025 se počet stíhaných dětí a mladistvých skoro nehnul. Bylo jich 812 a o rok později 815. Článků ale přibylo. Na třech sledovaných portálech jich v roce 2024 vyšlo 11. O rok později jich redakce vydaly 31, skoro třikrát tolik. Portály byly oba roky stejné tři. ![Graf: v letech 2024 a 2025 policie stíhala nebo vyšetřovala 812 a 815 dětí a mladistvých, článků vyšlo 11 a 31.](https://handsome-porpoise-191.eu-west-1.convex.cloud/api/storage/3db7b5c4-9ac0-4731-90c1-6a2e1d00f235 "1240x668") ## Nejde jen o to, kolik se píše, ale jak Růstem zpravodajství ale nejde vysvětlit způsob, jakým se o tématu píše. Rozhodují tu podíly uvnitř týchž 114 článků, ne počty. Ze 114 zkoumaných článků jich 71, tedy 62 %, popisuje pouze incident, epizodu. Co se stalo, komu, kdy, čím a „jak moc tam bylo krve“. Bez uvedení příčin, bez zmínky o tom, jak jsou takové případy časté, bez jediné věty o prevenci nebo řešení. Expresivní titulek má 43 % článků. (U toho čísla jsme se s dalšími dvěma hodnotiteli shodli nejméně, proto s ním zacházím opatrně.) A podíl článků jen o incidentu v čase roste. V letech 2010 až 2019 jich bylo 50 %. V letech 2022 až 2025 jich napočítáme už 68 %. V tom porovnání nejsou covidové roky 2020 a 2021, kdy vyšlo jen devět článků. Zpráva o tom, co se stalo, vytlačila zprávu o tom, proč se to stalo a co s tím. Odpověď na otázku „co s tím“ si čtenář domyslí sám – obvykle tu nejjednodušší: přitvrdit. ![Graf: podíl článků jen o incidentu vzrostl z 50 % v letech 2010–2019 na 68 % v letech 2022–2025.](https://handsome-porpoise-191.eu-west-1.convex.cloud/api/storage/baf31f51-452c-4534-9091-6e1964b8a7ba "1240x622") Zdá se, že nové je i téma. Před rokem 2022 se ve vzorku neobjevuje ani jedna zpráva o zbrani ve škole, od té doby jich vyšlo 17. ### Proč převažují zprávy o incidentu Část odpovědi je v tom, kdo v článcích mluví. Na Novinky.cz vystupuje policie nebo soud jako hlavní aktér v 76 % článků. Napříč všemi třemi portály je to 52 %. U Novinek to naznačuje, že velká část jejich zpravodajství o dětském násilí vychází z policejních tiskových zpráv. Kterou z nich převezme a zveřejní, rozhoduje ale redakce. Zpráva o incidentu je hotová, levná a čte se. Zpráva o příčinách stojí práci. Že zprávy dávají násilí víc prostoru, než kolik ho je v evidenci, není novinka. Studie IKSP z roku 2021 spočítala, že násilí tvořilo 27 % kriminálních zpráv českých televizí, ale jen 6 % evidovaných skutků. ## Proč správná čísla nikoho neuklidnila Ve výzkumu jsme se nezabývali tím, jak články přijímají čtenáři. To teprve budeme zkoumat. Ale vrátím se k lidem, kteří starostu zastavovali na ulici a stěžovali si, že se ve městě nedá žít. Tady už nemluví naše data, ale sociologie a praxe. Naprostou většinu toho, čemu říkáme realita, na vlastní kůži nezažijeme. Nebyli jsme u potyčky těch dvou dívek a nebyli jsme ani u spousty jiných incidentů, které se dějí po celé republice. Známe je zprostředkovaně. Máme o nich většinou jen zprávy a ty vznikají, až když se je někdo rozhodne zveřejnit. A z těchto zpráv si skládáme vlastní obraz světa, ve kterém pak žijeme, chodíme večer domů z práce a rozhodujeme, jestli pustíme děti na hřiště. To už před téměř sto lety shrnuli do jedné věty sociologové William a Dorothy Thomasovi: *„Jestliže lidé definují situace jako reálné, jsou reálné ve svých důsledcích.“* Pro to, co se v tom městě stalo, má sociologie od sedmdesátých let i jméno: morální panika. Ty dívky se znaly a potyčka byla vzájemná, to byl fakt. Jenže rodiče ji na Facebooku popsali jako bezdůvodné napadení a média to po nich převzala. Spor dvou kamarádek z toho zmizel. Mohla to veřejnost vnímat jinak? Lidé se právě dozvěděli o zákeřném násilí a jednali podle toho. ### Na co se lidé doopravdy ptali Starosta neprohrál kvůli tomu, co říkal. Prohrál kvůli tomu, čím začal. Mluvil o počtech případů, ale lidé se ptali, jestli mohou bez obav pustit samotné dítě ven. Když mluvčí obavu nejdřív neuzná, nevyjádří pochopení a rovnou ji porovná se statistikou, lidé to slyší jako zlehčování. Mluvčí tak přijde o důvěru přesně v tu chvíli, kdy ji potřebuje nejvíc. Mluvčí řekl pravdu, jen ve špatném pořadí. Je v tom paradox a přiznávám ho. Tenhle článek dokazuje čísly, že čísla sama o sobě nestačí. Moje čísla proto nemají přesvědčit vystrašené rodiče. Mají ukázat tomu, kdo k mámám a tátům bude mluvit, proti čemu vlastně stojí. ## Co s tím, když si obraz skládáme z titulků Policie eviduje víc násilí dětí a mladistvých. Pozornost, kterou tomu média věnují, roste mnohem rychleji. A obraz si skládáme z té pozornosti, ne z policejní evidence. Starostu toho moravského města už vyděšení lidé na ulici nezastavují. Trvalo to déle než rok a stálo to spoustu úsilí a trpělivosti, o kterých už žádná zpráva nevyšla. ### Co v článku hledat Můžete si z toho vzít jeden jednoduchý návyk. Když vás vyděsí titulek o násilí dětí, hledejte v článku tři údaje. 1. **Uvádí, kolik takových případů policie eviduje za rok?** Jeden případ je příběh, desítky a stovky případů jsou jev. S čím se to číslo srovnává? S loňským rokem, s rokem 2010, s počtem dětí v zemi? Bez srovnání nepoznáte, jestli něco roste, nebo klesá. 2. **Ptá se, proč se to stalo?** Co násilí předcházelo, co dítě prožívalo, kde selhalo okolí. Článek, který příčiny vynechá, nechává vysvětlení na vás. 3. **Hledá, co s tím?** Když mluví jen policie nebo soud, čtete zprávu o jednom incidentu. Když mluví i psycholog, škola nebo kriminolog, čtete zprávu o jevu, se kterým se dá něco dělat. V našem vzorku chyběly všechny tři věci ve 62 % článků. Takový článek vám řekne, že se něco stalo. Neřekne vám, proč se to stalo, ani co s tím můžeme udělat my, tedy rodiče, školy a obce. A právě o tom potřebujeme mluvit. Strach o děti je pochopitelný. Potřebuje ale odpovědi, ne další titulek. ### Pořadí pro starosty, školy a mluvčí V Institutu KRIT doporučujeme jedno pořadí kroků starostům, ředitelům škol a mluvčím, kteří musí o podobných situacích citlivě komunikovat. Vychází z našich případů, ne z tohoto výzkumu. Nejdřív uznat obavu. Pak odpovědět na otázku, kterou lidé opravdu kladou. Teprve potom ukázat čísla a nakonec říct, co obec nebo škola konkrétně dělá. O rozdílu mezi mediálním obrazem a evidovanými počty je dobré mluvit v klidném období, ne uprostřed krize, kdy ho vystrašení lidé slyší jako zlehčování. Jak o citlivých tématech mluvit preventivně a s uznáním obavy, popisuje naše metodika [Sociálně citlivá témata](https://metodiky.krit.institute/socialne-citliva-temata), která je volně k použití. Kdo potřebuje pomoc přímo v situaci, najde nás na [krit.institute](https://www.krit.institute). Na konci zbývají dvě otázky a každá má jiného adresáta. **Kolik násilí mezi dětmi se skutečně stane?** To je otázka pro rodiče, školy, policii a sociální pracovníky. Nejbližší odpověď dává policejní evidence. Čísla v ní rostou a je to vážné. **Kolikrát se o něm dozvíme, jakými slovy a jaký strach v nás zůstane?** To je otázka pro redakce. Policejní evidence na ni neodpovídá. Zatím na ni odpovídá titulek, který se nejlíp prodává. ## Poděkování Děkuji pracovní skupině Radikalizace Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy za poskytnutá data a skvělou spolupráci, docentce Sedlákové z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci za cenné připomínky a kolegům z Institutu KRIT za to, že jsou. ## Zdroje - Bohuňková, J., Valůch, J., Pieter, H. (2026): Mediální reprezentace fenoménu rostoucího násilí dětí a mladistvých v letech 2010–2025. Závěrečná výzkumná zpráva projektu D-N-ME. - Cohen, S. (1972): Folk Devils and Moral Panics. London: MacGibbon and Kee. - Háková, L. (2021): Zločin a trest v kriminálním zpravodajství. Praha: IKSP (obsahová analýza zpráv ČT, TV Nova a Primy; podíl násilí 27,1 % v kriminálních zprávách proti 6,1 % evidovaných skutků, s. 41). - Hulmáková, J., Biedermanová, E., Tomášek, J., Vlach, J., Voldřichová, I. (2023): Násilná kriminalita dětí mladších patnácti let. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. - KRIT (2026): Sociálně citlivá témata. Metodika, licence CC BY: [https://metodiky.krit.institute/socialne-citliva-temata](https://metodiky.krit.institute/socialne-citliva-temata) - Nejvyšší státní zastupitelství (2026): Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2025. - Policie ČR (2026): Statistické přehledy kriminality za roky 2016–2025, poznámka ke změně výpočtu věku pachatele od roku 2016: [https://policie.gov.cz/statisticke-prehledy-kriminality-za-roky-2016---2025](https://policie.gov.cz/statisticke-prehledy-kriminality-za-roky-2016---2025) - Policie ČR (2026): Statistiky kriminality, archiv (veřejné přehledy počítají skutky, článek pracuje s počty stíhaných a vyšetřovaných osob poskytnutými na vyžádání): [https://archiv.policie.gov.cz/statistiky-kriminalita.aspx](https://archiv.policie.gov.cz/statistiky-kriminalita.aspx) - Thomas, W. I., Thomas, D. S. (1928): The Child in America. New York: Knopf, s. 572 (citát v článku je vlastní překlad).