Komunikace v krizi: Litva ji ukotvuje, Česko ji zrušilo
Tři shody s litevským šéfporadcem pro krizovou komunikaci – a jeden zásadní rozdíl, který vypovídá o tom, jak oba státy roli komunikace s veřejností vnímají.
Darius Buta, hlavní poradce litevského Národního centra krizového řízení (NKVC, Nacionalinis krizių valdymo centras), v dubnovém rozhovoru pro deník LRT říká něco, co zní jako provokace: „Možná vás překvapím, ale v Litvě skoro žádné krize nejsou.” Není to vtip. Z čistě legislativního pohledu má pravdu. A platí to – paradoxně – i pro Česko.
NKVC funguje od 1. ledna 2023 pod litevským Úřadem vlády (Vyriausybės kanceliarija). Vzniklo na základě Zákona o krizovém řízení a civilní ochraně a převzalo dvě dříve oddělené role: Skupiny pro prevenci hrozeb v Úřadu vlády a Centra krizového řízení při Ministerstvu obrany. Dnes koordinuje meziresortní síť 111 odborníků z různých institucí – nejde o stálé zaměstnance centra, ale o experty z resortů napříč státem.
Naši kolegové se s Butou a jeho lidmi ve Vilniusu na podzim 2025 setkali osobně. Rozhovor potvrzuje něco, co jsme v KRIT na Ministerstvu vnitra cítili dlouho: krizová komunikace má svou vlastní logiku a tahle logika je v různých zemích podobná. Konkrétně s Butou se shodujeme ve třech věcech – v základních tezích, v konkrétním postupu i v diagnóze terénu. V jedné věci se ale zásadně rozcházíme. A právě ta poslední věc říká nejvíc.
Shoda první: Tři teze, které stát v krizi přijmout musí
Pokud chce stát v krizi udržet důvěru veřejnosti, musí přijmout tři pravidla. Buta je formuluje s důrazem na praktické důsledky, my jsme s nimi v KRIT pracovali od samotného začátku.
V krizi musí stát mluvit první. Buta to říká jednoduše: když nemluvíš ty, mluví za tebe někdo jiný. Pokud k akutní situaci přijde dezinformační útok a státní instituce mlčí, problém roste geometrickou řadou. V KRIT jsme tomu říkali pravidlo první hodiny: kdo v prvních šedesáti minutách nezabere komunikační prostor, ztratí ho ve prospěch nejistoty, spekulací a fám.
Říkat lidem „nepanikařte” je antipattern. Britské studie chování v krizi, na které Buta odkazuje, ukazují, že lidé v ohrožení panikaří mnohem méně, než si myslíme. Chtějí zachránit sebe, blízké, zvířata, majetek. Nejhorší věc, jakou jim může stát říct, je „nepanikařte” – člověk si totiž pomyslí, že snad by panikařit měl, když to stát zvlášť zmiňuje. Lidem nemá smysl něco zakazovat. Mají dostat doporučení, které je povzbudí k tomu, aby chránili sebe a své blízké. V KRIT jsme tohle pravidlo viděli potvrzené při povodních 2024: obce, kde starostové od první chvíle otevřeně mluvili o riziku, evakuovaly lépe než ty, kde se z obav před panikou s informováním otálelo.
Občan není „dezolát” (litevsky „vatnik” – proruský sympatizant). Nálepkování je sebevražda komunikace. Když stát někoho označí za nepřítele – ať už dezoláta, antivaxera nebo proruského sympatizanta –, ztratí ho jako publikum. A spolu s ním často i ty, kdo se s ním identifikují. V KRIT to bylo jedno z hlavních hesel: občan je partner. A fámy nevyvrátíš debunkingem, ale ověřenou, včasnou a srozumitelnou komunikací.
Shoda druhá: Postup, stejná metoda, různé cesty
V KRIT jsme pracovali s rámcem, kterému jsme říkali FOIPS – pět prvků, které musí každé krizové sdělení obsahovat. Fakta o tom, co se stalo. Opatření, která stát přijímá. Instrukce, co mají lidé dělat. Podporu, kde najdou pomoc. Směr – kdy přijde další informace a kde ji hledat.
Buta v rozhovoru popisuje metodu, kterou Litva teď ukotvuje vládním nařízením. Sám se odvolává na britské psychologické výzkumy: stát má otevřeně říct, co ví, co neví a co dělá pro to, aby situaci změnil. U evakuace konkrétně: kam jet, s kým jet, kdy a kde bude další informace. Občané mají dostat jasnou informaci o tom, podle čeho se mají rozhodovat.
Princip není litevský ani český. Je univerzální – a zdá se, že kdokoli krizovou komunikaci dělá vážně, dříve nebo později se k němu propracuje. Litva ho přejímá z britského výzkumu a dává mu legislativní formu. Nás k němu přivedly konkrétní incidenty: střelba na FF UK 2023, povodně 2024, výpadky proudu 2025, AMOK Hradec Králové 2026.
Shoda třetí: Diagnóza terénu
Vraťme se k otevírací větě tohoto článku. Buta říká, že v Litvě skoro žádné krize nejsou – z legislativního pohledu. Vysvětluje: událost může mít znaky mimořádné události, může vyústit v mimořádnou situaci na úrovni obce nebo státu. Teprve když dostupné zdroje a opatření mimořádnou situaci nezvládají vyřešit, stát vyhlašuje krizi. Litva má aktuálně asi pět mimořádných situací, ale ani jednu formálně vyhlášenou krizi.
V Česku to platí stejně. Aktuálně tu nemáme vyhlášenou krizi v právním smyslu slova.
A přesto čelíme řadě situací, které do velké krize teprve mohou eskalovat: bombové výhrůžky školám, mezikomunitní napětí, gradace násilí mezi dětmi, dezinformační vlny ohledně migrace nebo energetiky, lokální napětí kolem výstavby infrastruktury. Buta uvádí konkrétní litevský případ – podzim 2023, kdy litevské školy zaplavily tisíce dopisů s výhrůžkami o výbušninách. Stejné incidenty řešil v té době i KRIT v Česku.
V KRIT jsme pro tyhle situace postupně vybudovali přístup, kterému jsme říkali akutní komunikace. Aplikuje principy krizové komunikace i na situace mimo formální krizové řízení, ale s potenciálem eskalace. Buta popisuje podobnou logiku pro Litvu: NKVC se neomezuje na formálně vyhlášené krize (které jsou stejně výjimkou), ale pracuje s celým spektrem mimořádných situací, které z právního pohledu krizemi nejsou.
Rozdíl: Litva ji bere jako infrastrukturu, Česko jako příplatek
Buta v rozhovoru cituje větu, která zní jako manifest KRIT: „Není instituce, která dříve nebo později nebude krizí dotčena nebo se na řízení krize nebude podílet.”
Z toho přesvědčení Litva svoji meziresortní koordinační síť postupně budovala – z původních dvaceti komunikačních expertů na dnešních 111 odborníků z různých státních institucí. NKVC tuhle síť koordinuje a její fungování ukotvuje legislativně. Vládní nařízení o krizové komunikaci, které centrum chystá, dá metodě otevřené komunikace závaznou strukturu napříč státem.
V Česku byla obdobná koordinační síť pod hlavičkou KRIT na Ministerstvu vnitra: Pracovní skupina krizové komunikace (PSKK) se 135 zástupci klíčových resortů. Samotné oddělení strategické komunikace, které tuhle koordinaci dělalo, mělo šest stálých zaměstnanců.
Rozdíl tedy není v lidech ani v principech. Je v tom, jestli stát komunikaci v krizi považuje za infrastrukturu, nebo za příplatek. Litva ji ukotvuje vládním nařízením. Česká republika oddělení strategické komunikace k 1. dubnu 2026 zrušila a jeho agendu rozpustila v tiskové sekci Ministerstva vnitra.
Proto vzniká Institut KRIT
Konec KRIT na Ministerstvu vnitra znamenal volbu: nechat čtyřletou práci rozplynout, nebo najít způsob jak ji dále rozvíjet i mimo státní strukturu. Metodiky, vzdělávací program Akademie akutní komunikace, výzkumné výstupy, koordinační nástroje – to všechno by bez náhrady zmizelo. To by byla škoda. A v dnešní bezpečnostní situaci nesporné riziko.
Proto zakládáme nezávislý Institut pro krizovou komunikaci KRIT. Bude pokračovat v práci, kterou jsme dělali na Ministerstvu vnitra: ve školení, ve výzkumu, v koordinaci, v poradenství. A v něčem se posune dál – bude dostupný i pro soukromý sektor, samosprávy a další aktéry, ne jen pro státní instituce.
Cílem je, aby roky budovaná odbornost neztratila kontinuitu a aby měl stát partnera, když ho bude potřebovat. V první fázi navazujeme na Akademii akutní komunikace, kterou otevíráme samosprávám, školám i neziskovému sektoru, a chystáme metodiku otevřené krizové komunikace pro veřejnou správu.
Buta rozhovor uzavírá větou, kterou jsme v KRIT používali jako neformální motto: komunikace je jedním z nástrojů řízení krize, někdy tím hlavním. U přírodní katastrofy občas víc udělat nelze – ale lidi je možné varovat předem a říct jim, co dělat. Klíčové je, aby si doporučení institucí navzájem neodporovala.
V Litvě tahle věta dostává podobu vládního nařízení. V Česku zatím podobu nezávislého institutu. Snad jednou taky podobu závazku státu.
Celý rozhovor s Dariem Butou pro litevský deník LRT je k přečtení zde:https://www.lrt.lt/naujienos/lietuvoje/2/2884427/gresmes-lietuvai-is-arti-stebintis-buta-valstybe-neturetu-vadinti-zmoniu-vatnikais