Když je v Evropě abnormální hic

V pondělí 3. srpna podepsal předseda svazku obcí Domašovsko na Brněnsku oznámení pro tři vesnice pod svou správou. Jedna věta v něm je zvýrazněná červeně: „Dnes Vám musíme oznámit, že vodojem je prázdný.“ Téhož odpoledne přestala v prvních domácnostech téct voda.

Čtyři dny předtím svazek lidi požádal, aby šetřili vodou. Spotřeba po té výzvě stoupla o 60 až 80 kubíků denně – na každého z 1 500 obyvatel 40 až 53 litrů navíc.

Nikdo při tom nezemřel a zpráva rychle zapadla. Přesto se v těch čtyřech dnech skrývá skoro všechno, co potřebujete vědět o druhu krize, na který jsme připraveni nejméně: o krizi bez začátku, bez konce a bez tváře. Ve stejných týdnech se totéž odehrávalo v měřítku celých států.

V Institutu KRIT jsme proto letošní vedra a sucho zpracovali jako případovou studii, která čte léto 2026 napříč Evropou jako jednu událost. Tohle je její destilát: pět pohledů na jedno horko a devět kroků, které z nich plynou.

Česko: škoda, kterou nikdo nepřečetl

26. června odmítla Sněmovna čtyři návrhy na projednání připravenosti státu na vedra. O tři dny později, v pondělí 29. června, hlásila záchranná služba Jihomoravského kraje 437 událostí za den a překonala tím své maximum z vrcholu covidu; podle záchranářů souvisela s teplotami až polovina výjezdů.

Ta čísla přitom byla venku ještě týž den, kdy sanitky vyjížděly, a rozuměl jim každý, kdo zažil pandemii.

Nechyběla data. Chyběl někdo, kdo by ta čísla nahlas spojil s tématem, které Sněmovna tři dny předtím odmítla projednat.

Průzkum Medianu pro Český rozhlas k tomu přidal zjištění, které přímo mění, jak máme komunikovat: nejméně se vysokých teplot bojí senioři a lidé se základním vzděláním – přesně ti, kterým horko škodí nejvíc. Varování se u nich nemůže opřít o jejich vlastní obavu, protože žádná není. Musí jít přes rodinu, sousedy a praktické lékaře.

Maďarsko: prosba, která měla pravidla

Maďarské sucho se prohlubovalo od jara. Celostátní komunikaci ale spustilo až pár centimetrů vody: jaderná elektrárna Paks, která kryje zhruba 41 procent maďarské výroby elektřiny, klesla z 2 000 megawattů na 230, protože poslední běžící turbíně zbývalo u vtoku pět centimetrů vodního sloupce. Omezení odběru vody platilo ve 164 obcích a vodu rozvážela armáda.

V té situaci udělala maďarská vláda nejsilnější komunikační krok celé evropské sezony: předem zveřejnila pořadí, v jakém se bude šetřit elektřinou. Domácnosti v něm stojí poslední. A stát začal u sebe – poslal úředníky pracovat z domova, zhasl osvětlení státních institucí a zastavil nákladní vlaky ve večerní špičce.

Prosit lidi o oběť jde jen tehdy, když vidí, že ten, kdo prosí, nese svůj díl první.

Přesně tohle na Domašovsku chybělo. Vyděšený člověk, který neví, co pomůže a kdo šetří s ním, udělá to nejlogičtější: napustí si zásoby, dokud voda teče.

Francie: nejlepší varování a nejhorší poměr

Když oheň u Bordeaux v noci překročil obrannou linii hasičů, rozeslala prefektura v Gironde ve 2:56 varování přímo na telefony. Jmenovalo pět konkrétních vesnic, oslovovalo obyvatele i turisty a nařizovalo odjezd po jediné povolené silnici. Takhle vypadá varování, které funguje. Česko takový systém teprve spouští – čtyři roky po evropské lhůtě.

Stejné léto ale ukázalo i odvrácenou stranu. Při požárech zahynuli za celé léto čtyři hasiči; vlna veder znamenala ve Francii nejméně 5 764 nadúmrtí – úmrtí navíc proti očekávanému počtu. Na jednu oběť požárů tak připadlo přes tisíc nadúmrtí – a veškerá pozornost státu přesto patřila požárům. Není to lhostejnost. Požár je vidět a stát na něj umí odpovědět zásahem; vedro se řešit dá také, jenže jeho škody vidět nejsou a odpověď na ně nemá podobu techniky v terénu, ale vysvětlování, výstrah a příprav.

Cenu nevysvětleného rozhodnutí pak ukázal případ obce Le Porge. Shořelo v ní 183 domů a nikdo místním neřekl, podle jakého klíče hasiči rozhodovali, co bránit. Přes 700 obyvatel ohlásilo úmysl podat trestní oznámení.

Nevysvětlené rozhodnutí si lidé domyslí sami.

Ekonomika: účet přijde i tam, kde nehoří

Jediná červnová vlna veder stála německou ekonomiku 6,3 miliardy eur – a zhruba 97 procent té částky netvoří shořelé střechy, ale ztráta produktivity práce. Česká sklizeň základních obilovin bude podle červencového odhadu Českého statistického úřadu proti loňsku nižší o 16,9 procenta, řepky o 20,9 procenta; podepsaly se na tom mrazy, sucho i vedra.

Vědci přitom dnes umí spočítat podíl klimatické změny na konkrétní vlně veder ještě v době, kdy trvá. Kdo chce s vysvětlováním příčin čekat na studie, které vyjdou za rok, čeká zbytečně.

Zdraví: nejvíc mrtvých, nejméně řádků

Horko si v Evropě za poslední čtyři roky vyžádalo přes 200 tisíc životů, uvádí Světová zdravotnická organizace. Francie, Německo i Anglie mají instituce, které úmrtí spojená s horkem spočítají a zveřejní během týdnů. V Česku Státní zdravotní ústav nadúmrtnost nepublikuje vůbec; týdenní počty zemřelých za červen vydal statistický úřad až 11. srpna, šest týdnů po vlně. Červnovou nadúmrtnost z nich doložila teprve ČT24: ve 27. týdnu zemřelo 2 299 lidí, zhruba o desetinu víc, než je obvyklé.

Na horko se neumírá se jménem v novinách. Mrtví se objeví až v tabulkách, s odstupem týdnů až měsíců. Co zabíjí nejvíc, vypráví se nejhůř.

Dezinformace: spor o teploměry

Jedna vrstva neleží vedle ostatních, ale prochází všemi: to, co se o vedrech šířilo. Česká dezinformace míří jinam, než bychom čekali. Nezpochybňuje, že je horko – zpochybňuje teploměry: prý stojí u zdrojů tepla a rekordy jsou jen chyba měření.

Kdo zpochybní teploměr, zpochybní všechno, co na něm stojí.

Jednou už to k ústupku vedlo: Český hydrometeorologický ústav pod tlakem veřejné diskuse v květnu sjednotil barvy teplotních map, přestože jeho ředitel kritiku za zaslouženou nepovažuje.

Celé léto přitom tohle pole nikdo nehlídal. Mezi květnem a srpnem nevydala žádná česká ověřovatelská organizace jediné ověření o vedrech, suchu nebo klimatu. Příští léto se tak bude vyvracet od nuly.

Devět kroků do příštího léta

Když těch pět pohledů položíte vedle sebe, vystoupí z nich společný jmenovatel. Počasí patří meteorologům, elektrárny energetikům, požáry hasičům a úmrtnost statistikům – každá vrstva má svého vlastníka, ale celek nevlastní nikdo. Sdělení, které by letošní léto spojilo do jedné srozumitelné věty, v Česku nevzniklo.

Proto navrhujeme devět kroků. Žádný z nich není klimatická politika – všechny jsou v české gesci a dají se stihnout do léta 2027:

1. Určit jedno místo, které má vedro a sucho v gesci jako celek.
2. Zrychlit zveřejňování nadúmrtnosti a určit, kdo čísla přeloží veřejnosti.
3. Číst výjezdy záchranek jako měřítko škod z vedra – jsou k dispozici týž den.
4. Zveřejnit předem pořadí, v jakém se bude omezovat voda a elektřina. Domácnosti nakonec.
5. Ke každé výzvě k úspoře říct, kolik reálně ušetří a kdo se omezí dřív než domácnosti.
6. Komunikaci k seniorům vést přes jejich okolí – sami se horka nebojí.
7. Doplnit celostátní scénář pro souběh sucha, vedra a omezení dodávek energie.
8. Doplnit akční plán proti horku a dotáhnout plošné varování na telefony.
9. Mít odpovědi na opakující se fámy hotové dřív, než přijde první vlna.

První věta státu

Vedro zasahuje zdraví, elektřinu, vodu i ceny najednou. Nemá ale okamžik, místo ani tvář, a tak se o něm mluví jako o počasí. Lidé pak nedostávají vysvětlení ani instrukce a rozhodují se podle dohadů. Na Domašovsku takhle léto skončilo prázdným vodojemem, jinde v Evropě tisíci úmrtími navíc, která ukázala až statistika.

Otázka na příští léto proto nezní, jestli přijde další vlna. Zní, jaká bude první věta státu: prosba, po které stoupne spotřeba – nebo pravidlo, kterému se dá věřit.

O autorovi

Jan Paťawa

Specialista na strategickou a krizovou komunikaci

jan.patawa@krit.institute

Seniorní specialista na strategickou a krizovou komunikaci, přes 20 let praxe (z toho 14 let jako kreativní ředitel v soukromém sektoru). V letech 2022–2026 vedl oddělení strategické komunikace Ministerstva vnitra ČR. Koordinoval státní komunikaci po útoku ozbrojeného útočníka na FF UK 2023, při povodních 2024, při bombových výhrůžkách školám 2024 a při výpadku proudu 2025. Je nositelem Kříže bezpečnosti státu.